Jóga znamená spojení, obnovení spojení individuálního Já (átman) s universálním Bytím (paramátman). Sanskrtský výraz jóga, odvozený od slovního kořenu judž má mnoho různých významů, z nichž nejužívanější jsou: připoutat, spojit, sjednotit nebo ovládnout.
Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.) jako o ascetických praktikách světců. V upanišadách se mluví o způsobech meditace a uctívání, které pochází z let kolem 900 př. n. l. Nejznámější zmínky o józe pochází z Bhagavadgíty (200 př. n. l.) a Pataňdžaliho jóga súter (300 až 200 př. n. l).
Cestou jógy je možné překonat nepravé ego (ahankára). Toto falešné ego zastírá pohled na pravou podstatu bytí a činí nás nešťastnými. Podle filosofie jógy je pravou podstatou života bytí (sat), vědomí (čit) a blaho (ánanda). S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození (mókša). Povaha tohoto ztotožnění je v různých školách jógy (daršany) různě definována.
V sadhanapáda je vysvětleno osm odvětví jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh):
Jama, Nijama, Ásana, Pránájáma, Pratjáhára, Dháraná, Dhjána, Samádhí
Různé směry jógy v Bhagavadgítě:
karmajóga, bhaktijóga, džňánajóga, hathajóga, rádžajóga, kundaliníjóga, gurujóga
