Pokud cítíme tíseň a depresi (strach), vše nám připadá ponuré a tvůrčí myšlenkou si tak i přitáhneme situace, které odpovídají našemu vnitřnímu rozpoložení. Pokud takovýto strach v sobě krmíme častěji, zapíše se v nás jako energetický vzorec. Ten se ukryje v našem podvědomí, ale občas se vynoří do vědomí a člověk se pak diví „kde v něm najednou ten strach (např. ve formě agresivity či žárlivosti) vzal?!“. Pokud takovýto strach prožíváme ještě častěji, dostane se tento energetický vzorec přímo do vědomí a následně i do fyzického těla. A tak vznikají deprese (či jiné psychické nerovnováhy) nebo žaludeční vředy (či jakékoli jiné nemoci). Kdo za to může? Jsme to my sami, ačkoli je jednodušší se vymlouvat na to, že za naše psychické a fyzické potíže může stresující pracovní prostředí, škola, rodina... Když na někoho ukážete prstem, podívejte se, kam směřují ty ostatní :-) . Kdo to může změnit? Jste to jen vy, nikdo jiný.
Příčinou většiny lidských problémů je strach a jeho formy. Jak ale takový strach vzniká? Strach vznikne v člověku tehdy, pokud něco nepřijímá či pokud někdy něco v minulosti nepřijal (proto zde slova „nepřijetí“, 'strach' a 'odpor' používám jako synonyma). Máme-li k nějaké situaci, věci či osobě odpor, utvoříme si energetický vzorec strachu, který se v nás ozve vždy tehdy, když se k takovémuto strachu spustí vnitřní či vnější impuls. Pokud něco nepřijímáme častěji, může nám to způsobit i nemoce (viz kapitola tvoření strachem v Úvahách o životě).
Někteří by mohli namítnout, že strach je potřebný pro přežití. Ale strach není to samé jako zkušenost. Nesáhnu na rozžhavenou plotnu ne proto, že bych měl strach, ale proto, že jsem si z minulé zkušenosti zjistil, že to neodpovídá tomu, co chci. Zkušenost je otázka vědomí, nikoli strachu. Strach a jeho formy vyvolávají jen další strach. Strach nemobilizuje ke zdokonalení, jen si vytvoří jiné cesty strachu, aby mu nahradily lásku. Strach je iluze oddělenosti člověka od toho co nepřijímá, překrývající lásku - je to Matrix.
Jak v přítomnosti nekoncentrovat v sobě strach? Odpověď zní: Naučit se bezvýhradně přijímat vše, co k nám přichází a k ničemu nemít odpor. Nejde o to, abychom takříkajíc „sežrali“ každý názor, ale abychom cizí názor neodsuzovali a přijali ho jako vlastnictví toho druhého. Cizí názory nebo situace, které nejsou podle našich představ, nejsou dobré nebo špatné - jsou jen jiné a pokud se s nimi člověk neztotožňuje, nechá si z nich jen to, co je pro něj podstatné a zbytek sebou nechá proplout.
Jako meditační metodu, jak se nejlépe oprostit od nastřádaných strachů z minulosti (a třeba i fóbií), které v sobě při sebepoznávání nalezneme, mohu vřele doporučit rozpouštění strachů, kterou sepsala Míla Rejlková. Podrobnější rozebírání forem strachu a kudy z nich ven je níže.
Vsuvka pro věřící : Adam a Eva v ráji vše bezvýhradně s láskou přijímali. Cítili se splynutí s přírodou, s Jednotou a všechno Bylo (dobré). Dokud ovšem nepřišlo kousnutí do jablka, které láskyplné vědomí Jednoty a bezvýhradné přijímání změnilo na hodnocení dobrého a špatného - na nepřijetí své nahoty - iluze strachu, že je to špatné. Relativita dobra a zla v Dokonalém ráji nemají co dělat, a proto byli vyhnáni.
Ježíš na kříži sňal z lidí veškeré hříchy (v originálním jazyce Bible slovo „hřích“ nenajdete; je tam pouze slovo 'hříšnost' ve smyslu oddělenosti od Jednoty Boha) neboli utrpení - tedy strachy. Takže strachy ve skutečnosti neexistují a jsou jen výplodem myšlení lidí. Existuje jen láska. Dokud si jí člověk vlastním strachem nezablokuje... O přijímání láskou a odmítání strachem se hovoří na řadě míst v Bibli; např. Matouš 18,18 : Amen pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi.
Autor: Straptom
