Termín avatár (nebo původně avatára) pochází z hinduismu - v sanskrtu toto slovo znamená sestup a přeneseně vtělení (inkarnace) – obvykle božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem. Nejčastěji je používán pro Višnua. Devátým avatárem Višnuovým byl Buddha. Ke vtělení, zvanému avatár, nemusí dojít jen při narození, nýbrž i v průběhu života, když je někdo určitým nehmotným způsobem zmocněn, tj. obdařen komplexem vlastností, připisovaných dané božské inteligenci. Taková osoba se nazývá šakti-ávéša avatár (též šaktjávéša avatár).
