Uctívání trojné bohyně je jednou ze základních charakteristik wiccanské víry. Vychází z prací Roberta Gravese a nachází oporu v rozličných podobách Bohyně u starověkých pohanských kultur.
Dorůstajícímu Měsíci odpovídá bohyně v podobě panny. Narozdíl od křesťanské panny Marie, která je ztělesněním pokory a odevzdání se, je mezi pohany bohyně v panenské podobě vnímána spíše jako divoká a nezkrotná bytost, křehká i prudká zároveň. Není vůbec divu, že se nezávislá panenská lovkyně Artemis (Diana) stala tolik oblíbenou u feministicky orientovaných wiccanek.
Fáze úplňku je symbolem plnosti, zralosti a mateřství a odpovídá neolitickým obrazům Velké Matky plných tvarů. Bohyně Matka je dárkyní úrody a ochránkyní rodících žen.
Ubývající Měsíc představuje bohyni v podobě stařeny. Jako stařena nahání bohyně trochu hrůzu, protože symbolizuje síly smrti, zimy a zmaru. Zároveň ale představuje možnost transformace, regenerace a znovuzrození.
Symbol trojné bohyně je mezi wiccany velice oblíbený. V meditaci pomáhá zaměřit pozornost na energii bohyně a často se objevuje sám, nebo ve spojení s jinými symboly (pentagram, triquerta, atd.), jako dekorace a znamení wiccanské víry na knihách stínů, pentaklech, rituálních oděvech a špercích.
