Smrt hmotného těla nastává po oddělení a odpojení svého éterického dvojníka (éterického těla), který jej udržuje při životě. Éterické tělo se cca 40 dní rozpadá a pak zmizí také. V této době je éterické tělo velmi poddajné, může se ho snadno zmocnit černý mág a zneužít pro své cíle. Zmizení éterického těla podporuje oheň, proto je vhodné v této době pálit svíčky, ostatně v mnoha kulturách je to zvykem. Z tohoto důvodu je velmi vhodná i kremace, díky které éterický dvojník zmizí ihned.
Proces umírání je obdoba spánku. I když kvůli nějaké nemoci před smrtí velmi trpíme, ve chvíli smrti již žádnou bolest necítíme. „Lidské rty ještě nikdy neokusily sladší polibek, než je polibek Anděla smrti.“
Po smrti začneme žít v jedné z podúrovní psychonoetického světa, přičemž si s sebou neseme své ctnosti i špatné vlastnosti, cíle a touhy. Naše osobnost se však nemění. Mění se pouze realita a prostor, který vnímáme pouze jako představu.
V tomto světě se jako osobnost vědomá si sebe sama můžeme ocitnout kdekoliv, kam zaměříme svojí pozornost. Tyto světy jsou skutečnější, než hmotný svět. Budeme tam žít mnohem intenzivněji a s větší lehkostí.
Na základě svých zájmů a předpokladů se po smrti dostaneme do psychického stavu podobného současnému stavu. Ocitneme se přesně v tom samém pekle, očistci či ráji, v jakém se nacházíme v tuto chvíli. Rozdíl je v tom, že pocity v nadpřirozené říši nabývají na intenzitě, protože ve hmotném světě jsou naše pocity omezeny naším mozkem. Na psychické úrovni žádná omezení nejsou.
Peklo a očistec jsou školy sloužící k získání zkušeností, aby se lidé zdokonalili. Ve skutečnosti neexistuje žádný trest, pouze zkušenost. Pokud budeme trpět, je to proto, abychom zjistili, kdo doopravdy jsme a abychom ze sebe setřásli iluze a nevědomost.
Viz psychický svět, reinkarnace.
