Tulák je zpravidla románový hrdina, který se odlišuje od podobné oblíbené literární postavy poutníka tím, že vědomě směřuje k nějakému, zpravidla náležitě ušlechtilému cíli. Poutník Viktora Gajdoše však není obvyklou vzpomínkovou knihou s autobiografickými rysy. Autor nás seznamuje se svými vlastními a zcela autentickými osudy, tedy bez jakékoliv literární či jiné stylizace. Snad jen, jak uvádí v podtitulu knihy, jsou pouze pozměněna jména zúčastněných.

Gajdošovo putování je zároveň skutečné i tzv. duchovní, plné neobvyklých událostí. Jako osmnáctiletý mladík pobývá se svým otcem, pilotem dopravního letadla, v Singapuru a Bombaji. Zde se setkává se starším tajemným mužem asijského původu. S tibetským buddhistickým mnichem, jak se později ukáže. Toto setkání zásadním způsobem změní mladému Viktorovi život. Aniž by zpočátku tušil, stává se součástí událostí, které nejsou nejen náhodné, ale postupně nabývají až neskutečně zásadního významu. Za zdánlivým cestopisným vyprávěním na pozadí československých událostí 80. a 90. let se čtenáři pootevírá svět zcela mimořádných poznatků a zkušeností, zároveň však svět velmi výlučný.

Čtenář pravděpodobně nebude knihu přijímat jako cestopisný román, ani jako román s mystickou zápletkou. Bude se nejspíše zamýšlet nad naznačenými skutečnostmi a jeho reakce může být zhruba trojího druhu. Může vše odmítnout, neboť se líčené události budou totálně rozcházet s jeho dosavadní životní zkušeností a jeho „světonázorem“. Nebo vše zcela jednoznačně neodmítne, ale položí si alespoň otázku: „Co když to vše je skutečně trochu jinak, než se mi dosud předkládalo a jevilo?“ V ideálním případě pak přijme autorovo sdělení a informace jako sice poněkud zvláštní a nezvyklé, ale začne o nich přemýšlet jako o reálně existujících jevech a vyvodí z nich pro sebe nějaké důsledky. Zajisté je v knize z mnohého jen naznačeno, ale i to stojí za to. Můžeme dokonce přemítat o tom, proč Viktor Gajdoš tyto informace pouští do světa tak otevřenou formou a nikoliv v nějaké metaforické a literární nadsázce. A proč zrovna nyní? Jaký dopad to bude mít na veřejnost? Dosud tak činil v různé míře otevřenosti a ostražitosti jen mezi svými žáky školy ATIE.

Mezi Viktorem Gajdošem a tajemným mnichem se rozvíjí nezvyklá komunikace. Oba se víc a víc sbližují a zprvu jen ojedinělá osobní setkání přecházejí do vztahu mistr – učitel a žák. Žák je zasvěcován do učení, které rezonuje napříč staletími a tisíciletími. Je zasvěcován do nauk o transformujících možnostech lidských schopností a vědomí. Navíc, vše se děje nezvykle civilně, bez formálních a vnějškových efektů a na pozadí zcela reálných jevů a obyčejného života. Neboť ty podstatné věci nejsou na první pohled nejen slyšet, ale ani vidět. Nelze se o nich dočíst v knihách, ani se o nich dozvědět na festivalech či přednáškách. Lze je získat jen osobním kontaktem, osobním zráním, vývojem a náročným výcvikem.

Vít Bouček (historik umění Východočeské galerie v Pardubicích)

V Pardubicích 12. 10. 2010